Výklad k průměrnému dožití

Historicky se průměrná délka života pohybovala kolem 30–35 let až do 19. století, kdy díky zlepšení hygieny, výživy a zdravotní péče začala pozvolna růst. Rozvoj novověké medicíny, očkování a sanitace v 19. a 20. století výrazně zvýšil střední délku života na 60–75 let.

Ve 21. století se dožití dostalo v rozvinutých zemích často nad 80 let, přičemž ženy tradičně žijí déle než muži. Růst byl nejprudší po roce 1950 díky antibiotikům, moderní chirurgii a dostupnosti zdravotních technologií.

Předpoklady pro budoucnost (následujících 1000 let)

Budoucí projekce využívá logistický růstový model, který předpokládá, že lidstvo postupně dosáhne limitu maximální možné délky života. Zlepšení genové terapie, nanomedicíny a umělé inteligence v medicíně by mohly posunout tento limit k 100–120 letům. Nicméně biologické omezení buněčného stárnutí a morfologických změn zřejmě způsobí, že tempo růstu dožití po určité době zpomalí.

Proto tento nástroj umožňuje experimentovat s parametrem Lₘₐₓ, aby uživatel viděl, jak by se mohla průměrná délka života vyvíjet při různých max. hranicích, a lépe porozuměl možným scénářům v následujících stoletích.