Umělá inteligence Leave a comment

Umělá inteligence (UI, anglicky Artificial intelligence, AI) je obor informatiky zabývající se tvorbou strojů vykazujících známky inteligentního chování. Definice pojmu „inteligentní chování“ je stále předmětem diskuse, nejčastěji se jako etalon inteligence užívá lidský rozum. S tímto pojmem poprvé přišel John McCarthy v roce 1955.

Výzkum umělé inteligence je vysoce odborný a specializovaný, navíc je rozdělen do několika polí, které často nelze názorově spojit. Celý výzkum se rovněž dělí na několik technických problémů; některá podpole se zabývají řešením konkrétních problémů, některá zase například na použití konkrétních nástrojů či dosažení konkrétních aplikací. Otázka, je-li možné sestrojit umělou inteligenci je také úzce spjata s problémem vědomí, s otázkou výpočtů, které provádí lidský mozek sám nebo s otázkou evoluce kognitivních schopností. Podobnými dilematy se zabývá filosofie umělé inteligence.

Mezi hlavní problémy v rámci výzkumu umělé inteligence patří uvažování, znalosti, plánování, učení, zpracovávání přirozeného jazyka (komunikace), vnímání a schopnost se pohybovat či manipulovat s předměty. Dosažení obecné inteligence je stále jedním z hlavních cílů výzkumu v tomto oboru.

Z psychosociálního hlediska je umělá inteligence jednou z forem ne-lidské inteligence.

Umělá inteligence si vytkla za cíl modelovat lidskou činnost považovanou za inteligentní, kdy je model tvořen počítačovým programem, tedy exaktním světem. Inteligentní lidská činnost je produktem procesů lidské psýchy, tedy procesů reálného světa. Modelují se jednak vnější projevy lidské inteligentní činnosti, druhak struktury lidského mozku, zatím omezené na neuronové sítě. Připomeňme, že exaktní svět je vymezen tak, že veškeré jeho entity jsou exaktně vytyčeny (tj. s nulovou vnitřní vágností), tedy tak, že každý s nimi seznámený odborník naprosto přesně, tedy bez jakýchkoli pochyb ví, co znamenají. Jejich exaktnost tedy spočívá v přesné a neomylné vazbě lidské psýchy s jejich významem. Umělá inteligence modeluje jevy reálného světa, ale i jevy exaktního světa. Jaké má k tomu nástroje a jaké v exaktním světě možnosti a meze?

Modelování exaktního světa exaktním světem

Do exaktního světa přiřazujeme: matematiku, exaktní vědu, exaktní hry, exaktní stroje (Turingův stroj). Úlohy, které v této oblasti umělá inteligence řeší, jsou (v příkladech a v odpovídajícím pořadí): odvozování teorémů, kognitivní robotika, šachová hra, inteligentní algoritmy. Jelikož se v tomto případě nepřekračují hranice exaktního světa, nenastávají zde prohřešky proti korektnosti přestupu do jiného světa. V případě použití výsledků exaktní vědy (dat a znalostí) v umělé inteligenci, ho již korektně vyřešila exaktní věda - přesunula je do exaktního světa.

Jak z reálného světa vstoupit do exaktního světa

Jediným mostem mezi reálným a exaktním světem je nástroj, kterému říkáme veličina. Je součástí exaktního světa, neboť je exaktně vytyčena (výše uvedeným způsobem) a zároveň je elementární, měřitelnou manifestací reálného světa, či sondou do něho. Jediným možným jazykem exaktního světa je umělý formální jazyk (matematika, formální logika, programovací jazyky), jehož příslušnost do exaktního světa je dána exaktní interpretací (tedy s nulovou vnitřní vágností) všech jeho jazykových konstrukcí i operací nad nimi. Veličiny umožňují poznávat reálný svět tak, že získané znalosti jsou součástí exaktního světa a umělý formální jazyk umožňuje tyto znalosti zapisovat (reprezentovat) jako vztahy (ty modelují rozpoznané zákonitosti reálného světa) mezi veličinami. Je to umělé exaktní (Newtonovo) poznání reálného světa, kdy daná část reálného světa je zastupována zvolenou množinou veličin a matematicky popsaných vztahů mezi nimi. Množina zvolených veličin tvoří diskrétní filtr poznání reálného světa. Veličiny a umělý formální jazyk jsou sice nástroje exaktní vědy, ale zároveň jediné nástroje, které má k dispozici i umělá inteligence, má-li být tvořený model součástí exaktního světa, tedy zobrazitelný a spustitelný na počítači. Plyne z toho, že znalosti použité v systému umělé inteligence musí být získány metodou exaktní vědy, tedy jako vztahy mezi veličinami reprezentované formálním jazykem (matematika, formální logika, programovací jazyky) např. v expertních systémech.

Je třeba si hlouběji všimnout cesty umělé inteligence, vedené modelováním činnosti neuronových sítí. Do ní se vkládají velké naděje, je však třeba vymezit, do jaké míry se tento model může přiblížit činnosti reálného lidského mozku. Lidské poznání používá jako filtr poznání vágnost a následné zpracování informace je touto vnitropsychickou (vnitřní) vágností neoddělitelně provázeno, je do značné míry subjektivní a emocionální. Jsou to principy propastně vzdálené principům, které může nabídnout exaktní svět. Z předchozího již víme, že exaktní svět musí používat jako filtr poznání (místo vágnosti) diskrétní filtr tvořený množinou veličin zvolených pro roli zástupců dané části reality. Dřívější názory uváděly, že model neuronové sítě bude dostatečně přesně modelovat reálný lidský mozek, až bude překonán problém nesmírné složitosti struktur lidského mozku, tedy na základě hlubšího poznání těchto struktur, bude k dispozici onen složitý popis. Tento názor vychází ze zkušenosti např. s modelováním fyzikálních procesů, kdy zvyšováním počtu veličin a vztahů mezi nimi, se obvykle zvyšuje přesnost shody modelu s realitou. U vnitropsychických procesů modelovaných pomocí modelů struktur lidského mozku tomu tak není. Zde je cílovým stavem model generující procesy zpracovávající informace prodchnuté vnitropsychickou vágností, subjektivitou a emocionalitou, tedy procesy s vlastnostmi nalézajícími se mimo exaktní svět. Připomeňme, že ať je popis modelovaných struktur mozku jakkoli složitý, stále se nalézá v exaktním světě a jím popisované (generované) procesy rovněž, a nemohou ho opustit. Jinými slovy, libovolné zvyšování počtu veličin a vztahů mezi nimi použitých pro popis struktur lidského mozku, nepřibližuje tento popis (model) reálnému mozku zpracovávajícímu informace inherentně postavené na vnitropsychické vágnosti, subjektivitě a emocionalitě. Je to neproveditelný přeskok z exaktního světa do reálného s inherentní vágností. Lze to říci i tak, že vnitropsychické procesy inherentně svázané s vnitropsychickou (vnitřní) vágností, nelze modelovat exaktním světem se zakázanou vnitřní vágností. Vnitropsychické procesy se svojí inherentní vazbou na vnitropsychickou vágnost odlišují od všech dosud známých procesů odehrávajících se v reálném světě např. fyziky, chemie, apod. Jinými slovy, tyto procesy nejsou uchopitelné metodou exaktní vědy, tedy nejsou modelovatelné exaktním světem. Exaktní svět je v tomto případě příliš slabý, neboť výše uvedený požadavek jeho exaktnosti je velice přísný a vzdaluje ho od principů reálného světa v případě, kdy vnitropsychické procesy stojí na inherentní vágnosti. Zde jsou meze možností exaktní vědy, tedy i matematiky a exaktního stroje-počítače. Jako hledání nové cesty se proto objevují pokusy použít živé mozkové struktury např. potkanů, místo počítačových modelů neuronových sítí, zapojené přes vhodný interface v umělých (počítačových) soustavách pro zpracování informace, součástí kognitivních robotů.

Exaktní svět, který je tím nejsilnějším a nenahraditelným nástrojem vědeckého poznání, má nejen vnitřní trhliny popsané Gödelovými větami, použitím (ne zcela korektního) induktivního zpracování dat získaných v reálném světě pro tvorbu hypotéz o něm, ale i vnější meze dané zákazem vnitřní vágnosti. Diskrétní filtr poznání (a tak i exaktní svět) velice omezuje oblast poznání. Filtr vágnosti umožňuje vágně znát mnohé, diskrétní filtr umožňuje exaktně znát nemnohé, přesněji, jen nepatrnou část reálného světa.

Sdílení

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *