Krkonošské horské louky

4

Zdarma stáhnout (Přispějte mi na další projekty) ve vysokém rozlišení.

Chcete-li mě sledovat i na YouTube, přihlaste se k odběru.

Stáhnout

Krkonoše (německy Riesengebirge, polsky Karkonosze) jsou geomorfologickým celkem a nejvyšším pohořím Česka a České vysočiny. Leží v severovýchodních Čechách (západní částí leží v Libereckém kraji, východní v Královéhradeckém) a na jihu polské části Slezska. Nejvyšší horou Krkonoš je Sněžka (1603 m). Podle pověstí střeží Krkonoše bájný duch Krakonoš. Patří mezi nejoblíbenější horská místa v Česku.

Širší horský celek zahrnující dnešní Krkonoše byl již ve starověku popsán jako Sudety, což je název zřejmě keltského původu (nejčastěji překládaný jako Kančí hory), nebo balkánského původu (překládaný jako Kozí hory). Klaudios Ptolemaios (asi 85-165) použil pro dnešní Sudety názvy Sudetayle (od Krušných hor) a Askiburgion (zejména Jeseníky, okolí vandalského města Askiburgium, snad až po Lužické hory, tedy včetně Krkonoš). Dio Cassius ve 3. století použil pro Askiburgion název Vandalské hory. Poté co se Ptolemaiovy mapy dostaly do Čech, Bohuslav Balbín či Pavel Skála ze Zhoře používali rozšíření názvu Sudety na celý pás (17. století).

Příroda Krkonoš je velmi rozmanitá – geologické podloží, jeho dynamický vývoj v minulosti, ovlivnění chladným klimatem a následné oteplení mělo za následek vznik rozmanitých biotopů a zachování pro naši přírodu vzácných druhů jak rostlin, tak živočichů. Vyskytuje se zde asi 300 druhů obratlovců a přes 1200 druhů cévnatých rostlin a několikanásobně více výtrusných rostlin (jako mechy, hlenky, kapradiny, lišejníky). V krkonošské přírodě se vyskytuje několik endemitů.

Krkonošský národní park leží převážně v geomorfologickém celku Krkonoše v Krkonošsko-jesenické soustavě. Nejvyšším bodem parku (a zároveň i České republiky) je Sněžka s 1603 metry nad mořem. Dělí se na Vrchlabskou vrchovinu a Krkonošské rozsochy na jihu, a Krkonošské hřbety při severní hranici. Jsou zde patrny vlivy posledního zalednění – kary, nivační kary, morény, tory, kamenná moře a další relikty. Ve východní části parku v okolí Albeřic se vyskytují také krasové jevy – Albeřické lomy.

Na bohatá rostlinná společenstva jsou vázány i rozmanité druhy živočichů. Živočišná společenstva se zformovala během poslední doby ledové a následujícího příznivějšího období (zvaného holocén). V nižších polohách jsou zastoupeny druhy eurosibiřské fauny a s rostoucí nadmořskou výškou přibývají horské druhy.

Je zde několik druhů bezobratlých, kteří zde zastupují glaciální relikty – je to např. slíďák ostnonohý, vrkoč severní, jepice horská, střevlík Nebria gyllenhali, vážky Somatochlora alpestris a Aeschna coerulea. Z obratlovců byly v Krkonoších pozorovány druhy jako kos horský severoevropský, slavík modráček tundrový, kulík hnědý, čečetka zimní a nejrozšířenějším hlodavcem je hraboš mokřadní.

Za endemický druh Krkonoš lze považovat pouze jepici krkonošskou (Rhithrogena corcontica) a dva poddruhy i jinde se vyskytujících živočichů – motýla huňatce žlutopásého (Torula quadriaria sudetica) a plže vřetenovku krkonošskou (Cochlodina dubiosa corcontica).

Sdílení
Please wait...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *