Český ráj

You are here:
< Back

Český ráj (německy Böhmisches Paradies) je název pro území ve středním Pojizeří, které vyniká vysokou koncentrací přírodních i historických památek. Název Český ráj původně označoval oblast Litoměřicka (dnes zvanou Zahrada Čech), osídlenou německy mluvícím obyvatelstvem. Současné vymezení vzniklo ve 2. polovině 19. století. Jako jeho autoři bývají uváděni lázeňští hosté, kteří navštěvovali lázně Sedmihorky, první doložené použití však pochází od redaktora Václava Durycha z roku 1886.

Území ležící zhruba 90 km severovýchodně od Prahy je přibližně ohraničeno městy: Sobotka, Mnichovo Hradiště, Sychrov, Frýdštejn, Železný Brod, Semily, Lomnice nad Popelkou, Železnice a Jičín. Za "srdce Českého ráje" je tradičně považován Turnov. Hlavními dominantami kraje je hora Kozákov a zřícenina hradu Trosky. Významná jsou také skalní města, především Prachovské skály, Příhrazské skály, Hruboskalsko a rybníky, např. Žabakor, Komárovský rybník a rybníky v podtroseckých a podkosteckých údolích.

Český ráj je také název pro chráněnou krajinnou oblast, existující od roku 1955, jež obsahuje pouze tři menší nespojitá území v rámci větší pomyslné oblasti turistického regionu Český ráj.

Maloskalsko
Přírodní park Maloskalsko je chráněné území vyhlášené v roce 1997, které leží při jihozápadní hranici okresu Jablonec nad Nisou Libereckého kraje, částečně v CHKO Český ráj. Leží na obou březích řeky Jizery, uprostřed bohaté přírody plné bizarních skalních měst. Pomyslným centrem, podle kterého je park pojmenován, je obec Malá Skála.

Záměr vyhlásit tento přírodní park vyplynul z dlouhodobé marné snahy o rozšíření chráněné krajinné oblasti Český ráj na území obcí Malá Skála, Koberovy, Frýdštejn, Líšný a částečně i Pěnčína a Železného Brodu.

Osu této oblasti tvoří řeka Jizera. Od Železného Brodu po Turnov meandruje v hluboce zaříznuté říční nivě, která protíná druhou osu Pojizeří - Ještědsko-kozákovský hřbet. Na tyto partie se vážou nejcennější lokality, jejichž některé části se již dříve staly součástí sítě chráněných území či významných krajinných prvků. NPP Suché skály, PR Bučiny u Rakous, PP Ondříkovický pseudokrasový systém. Roztroušená zástavba vesnic a osad dotváří typický ráz této oblasti.

Vrcholové části území, kterým vévodí Vranovský hřeben a Suché skály, tvoří pískovcové skály. Součástí přírodního parku jsou náplavy Jizery, porostlé řídce vegetací a v širších místech k němu také patří říční niva i části strmých svahů s četnými sesuvy a rozsedlinami. Jizera slouží jako koridor pro sestup horských a podhorských druhů rostlin do nižších poloh. V opačném směru se údolím Jizery šíří teplomilná květena do hor.

Z původních lesních ekosystémů charakteristických pro tuto oblast jsou zde zastoupeny květnaté bučiny, acidofilní bory a borové doubravy. K významným nelesním ekosystémům patří podmáčené louky, bývalé pískovcové lomy, údolí Vazoveckého potoka a naleziště šafránu bělokvětého na Záborčí.

Vzhledem k velmi pestrému geologickému podkladu představuje Maloskalsko a přilehlá část Železnobrodska nepřebernou škálu společenstev a druhů, v níž se vyjímají reliktní prvky a zbytky původní vegetace zachované na těžce přístupných stanovištích (květnaté bučiny, borové doubravy, skalní bory, podmáčené louky, prameniště aj.). Z významných rostlinných druhů zde roste např. šafrán bělokvětý, korálice trojklaná, kapradina hrálovitá, střevíčník pantoflíček, okrotice červená, okrotice bílá a prstnatec májový. Pískovcová skalní města poskytují vhodné prostředí řadě významných ptačích druhů. Žijí zde otakárek fenyklový, batolec duhový, mlok skvrnitý, ropucha obecná, ještěrka obecná, slepýš křehký a další.

Klokočské skály je přírodní rezervace ev. č. 918 v Jičínské pahorkatině, západně od obce Klokočí v okrese Semily v Libereckém kraji. Oblast spravuje AOPK ČR - regionální pracoviště Liberecko. Přírodní rezervace leží na území Chráněné krajinné oblasti Český ráj, evropsky významné lokality Průlom Jizery u Rakous a Geoparku Český ráj.

Klokočské skály vytvářejí skalní město při hraně kuesty z kvádrových křemenných pískovců svrchního turonu až coniaku, ukloněných k jihozápadu. Nejvyšší bod (458 m n.m.) leží na strukturně denudačním hřbítku na jihovýchodě. Mírný strukturní svah kuesty ve střední a severozápadní části rozčleňují četné sufozní závrty, na příkrém svahu vznikly věže, sloupy a skalní stěny s tvary gravitačního odsedání a s mocnými úpatními haldami. Místy vznikly skalní výklenky, pseudokrasové jeskyně (řada z nich významná i archeologicky) a skalní hřiby. Skály jsou převážně zalesněné borovicí, místy s břízou. Na jihovýchodě je zřícenina skalního hradu Rotštejn. Jsou zde horolezecké objekty. Z linie skalních teras orientované ve směru SZ–JV jsou daleké výhledy na severní pohoří přes Rovenskou brázdu.

Kozákov (744 m n. m.) je nejvyšší hora Kozákovského hřbetu a Českého ráje. Vrch byl už od pravěku vyhledáván jako naleziště drahých kamenů, z nichž pravěcí lovci vyráběli jednoduché nástroje. V dutinách horniny vykrystalizovaly kulovité výplně achátu, jaspisu, ametystu, křišťálu, záhnědy a dalších polodrahokamů. Zdejší naleziště byla využita ve středověku pro výzdobu chrámů. Kozákov je také vyhledávaným místem pro paragliding.

Největší část území Kozákova je tvořena prvohorními horninami, které jsou na vrcholu, severu a východu překryty třetihorním výlevem čediče a sopečnými usazeninami. Před 6 až 4 miliony let býval Kozákov činnou sopkou. Západní strana Kozákova je tvořena především druhohorními svrchnokřídovými cenomanskými pískovci. Tyto byly v třetihorách rozlámány do několika ker a vyzdviženy do současné podoby.

Je to rozsáhlá asymetrická elevace v místech maximálního výzdvihu antiklinálního bazaltandezitového (melafyrového) hřbetu s mírnějšími a nižšími východními svahy (15–20°) a plochou vrcholovou částí na lávovém proudu neogenního olivinického bazaltu (čediče), stékajícího po hřbetu k jihovýchodu. Na vyšším a příkřejším západním svahu jsou tektonicky vyzdvižené kry pískovců (max. 667 m) s okrajovými stěnami, skalními věžemi, výklenky, jeskyněmi, úpatními balvanovými haldami. Na melafyrových a čedičových svazích jsou balvanové proudy a kamenná moře.

Na jihozápadním svahu je rozsáhlý melafyrový kamenolom zvaný Votrubcův lom. Je v soukromém vlastnictví p. Votrubce, a jeho součástí je i malé Muzeum drahých kamenů. Za malý poplatek je možno v lomu pomocí zapůjčeného nářadí kopat a i dnes najít polodrahokamy, které může majitel následně vybrousit.

Ve středověku plály na Kozákově signální ohně. Později se zde shromažďovaly tisícové tábory lidu. Roku 1901 navrhoval turnovský malíř Jan Prousek na vrcholu stavbu buď novorománské kaple sv. Cyrila a Metoděje anebo více než 20 metrů vysokou slovanskou mohylu s umělou jeskyní vysázenou zdejšími polodrahokamy. Po vzniku Československa zde hořela každý rok 28. října vatra. Po úmrtí Františka Ladislava Riegra roku 1903 vznikla myšlenka uctít jeho památku výstavbou Riegrovy mohyly. O rok později zahájilo „Družstvo pro stavbu Riegrovy mohyly“ úspěšnou celonárodní sbírku. Později spolu soutěžily dvě koncepce: mohyla nebo mauzoleum versus turistická chata s restaurací a Riegrovým památníkem. Druhé varianty se chopil Klub českých turistů. Základní kámen chaty byl položen 29. srpna 1926. Chata byla postavena ze sbírek, darů a příspěvků od okolních měst. Slavnostně byla otevřena 24. června 1928. Za druhé světové války byla chata obsazena německou a po ní československou armádou. Po únoru 1948 byla chata znárodněna a předána podniku Restaurace a jídelny. V květnu roku 1964 chata vyhořela. Roku 1994 Klub českých turistů v Semilech chatu v desolátním stavu vykoupil od státu. Roku 1995 byla na vrcholu otevřena rozhledna o výšce 40 metrů s vyhlídkovou plošinou ve výšce 24 metrů. Rozhledna slouží zároveň jako kovový telekomunikační stožár armádě, policii a hasičům. Od roku 2002 je Kozákov součástí CHKO Český ráj. Roku 2003 byla Riegrova chata po generální rekonstrukci slavnostně znovuotevřena. Z rozhledny se nabízí výhledy na Český ráj, Pojizeří, České středohoří, Jizerské hory a Lužické hory, Ještěd, Krkonoše, Podkrkonoší, Broumovskou vrchovinu, Orlické hory a případně i výběžky Českomoravské vrchoviny.

Přírodní rezervace Příhrazské skály byla vyhlášena roku 1999 a nachází se jižně a západně od vesnice Příhrazy v okrese Mladá Boleslav. Důvodem ochrany je významný komplex skal, přirozená a polopřirozená lesní společenstva, geomorfologicky cenné území.

V rezervaci je komplex skalních měst na okraji pískovcové skalní plošiny. Dominantou je skalní útvar pojmenovaný Kobylí hlava. Uvnitř skalního města se nalézá vytesaná modlitebna Hynšta. Ta v 17. století sloužila jako úkryt Českým bratřím. V oblasti jsou i zbytky hrádků ze 13. století.

Příhrazská vrchovina spadá pod Vyskeřskou vrchovinu v rámci Jičínské pahorkatiny. Nejvyšším místem oblasti je s 463,5 m n. m. kopec Mužský. Tento nezalesněný vrchol žíly olivinický nefelinitu je tektonickou krou přibližně o půl stupně ukloněnou k jihovýchodu. Tato skutečnost byla zjištěna porovnáním výšek povrchu kvádrových pískovců a úrovní vývěrů vody z jejich základů. Nejstaršími tvary Příhrazské vrchoviny jsou strukturní vyvýšeniny - pozůstatky strukturní plošiny. Skalní město Příhrazské skály čítá 178 věží. Většina z nich stojí v okrajích kaňonovitých údolí v čele tektonické kry. Čelo je lemováno pásem sesuvů podle rotačních smykových ploch. K největšímu sesuvu v nedávné minulosti došlo v červnu 1926. Jeho následkem byla zničena velká část obce Dneboh a poškozena okresní silnice do Olšiny.

Důsledkem sesuvů kerného typu je zvětšování puklin v rozsedliny, které umožňují vznik pseudozávrtů. V Příhrazských skalách jich najdeme kolem šedesáti. Nejznámější je pseudokrasová propast s rozsedlinou sahající do hloubky 22,5 metrů. která byla objevena v roce 1960 a ma jejíž dno o dva roky později sestoupil cestovatel Gustav Ginzel, majitel známého Hnojového domu na Jizerce. V kaňonovitých údolích Krtola a Vlčí důl můžeme narazit na skalní brány, skalní oblouky a jeskyně. Jeskyně Krtola, zvaná též Sklep na Chodové, je největší jeskyní Českého ráje. Tato 40 metrů dlouhá jeskyně byla poprvé prozkoumána v 80. letech 19. století archeologem Josefem Ladislavem Píčem.

Časté jsou zde žlábkové škrapy a železité inkrustace. Setkat se tu můžeme i se skalními hřiby. Vytvořily se zde nasycené hnědé půdy (kambizem eutrofní) s rankery (typickým a litickým) a na pískovcích kyselé arenosoly (kambizem arenická s podzolem arenickým). Zamokřené polohy zaujímají pseudogleje (typický a glejový) s gleji (typickým a organozemním), část rezervace také glejová organozem.

Na ploše rezervace převládají lesy s vysokým zastoupením přirozených lesních společenstev. Reliktní bory na vršcích skal, zakrslá teplomilná doubrava na spraši ve Starých Hradech a suťový les pod vrcholem Mužského, kde roste měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), se řadí k nejcennějším z nich. Zajímavým místem je ostrůvek stepní vegetace s kavylem Ivanovým (Stipa joannis) na skalní plošině Hrada. Představuje poslední vyznívající lokalitu termofytika v této části Českého ráje. Kromě něj zde byly pozorovány další zajímavé teplomilné druhy. Na Drábských světničkách roste skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus). V inverzních roklích lze nalézt bučiny s přirozenou příměsí smrku a na skalních stěnách porosty vrance jedlového (Huperzia selago) a plavuně pučivé (Lycopodium annotinum). Z botanického pohledu je nejznámější rokle Krtola.

V rámci rezervace se jižně od rybníka Oběšenec nalézá památný strom Dub u Oběšence.

Hruboskalsko je přírodní rezervace vyhlášená 22. dubna 1998. S plochou 219,2 ha patří k největším skalním městům v Chráněné krajinné oblasti Český ráj. Důvodem ochrany je rozsáhlé skalní město se zachovalými reliktními bory. Hruboskalské skalní město zahrnuje stovky skalních masivů i samostatné věže, které dosahují výšky až 60 m. Díky malé odolnosti pískovce a stálému působení řady vlivů jsou skály bohaté na nejrůznější tvary a formy (voštiny, okna, brány). Hruboskalsko je součástí Geoparku Český ráj, který byl zařazen do sítě evropských geoparků v říjnu 2005.

Je to jedna z nejpůvodnějších českých horolezeckých oblastí, k nejznámějším věžím patří Kapelník, Lebka, Maják a Osudová. Mezi českým horolezeckým svazem a Správou Chráněné krajinné oblasti Český ráj je uzavřena dohoda, která zahrnuje podmínky lezení na pískovci.

Hruboskalské skalní město je také významnou turistickou oblastí. Mezi nejznámější památky patří zámek Hrubá skála, který byl postaven na skalním masivu již ve 14. století a hrad Valdštejn. Na skalních masivech je vybudováno mnoho vyhlídkových míst jako je Mariánská vyhlídka, vyhlídka na Kapelu, vyhlídka u Lvíčka a další, odkud mohou návštěvníci pozorovat impozantní skalní útvary a velmi často i horolezce zdolávající okolní věže. Díky pramenům Hruboskalska bohatým na vápenaté ionty zde vznikly lázně Sedmihorky.

Přírodní rezervace Hruboskalsko se nachází v Libereckém kraji 3 kilometry od města Turnov. Leží mezi obcemi Sedmihorky, Hrubá Skála a Kacanovy. Nadmořská výška se zde pohybuje mezi 265–420 m. Hruboskalské skalní město je nejcennějším skalním městem v Chráněné krajinné oblasti Český ráj.

Vznik skalních měst dělíme do čtyř fází. První je fáze přípravná, ve které se pískovcové těleso nalézá pod úrovní terénu. V důsledku činnosti podzemních vod dochází k tvorbě pevnějších jader pískovce, která obklopuje měkčí pískovec. V této fázi byl rozhodující vliv dob ledových, během kterých docházelo k promrzání zvodnělých puklin. Další fází je počáteční fáze, kterou charakterizuje tektonický výzdvih a erozní činnost. Výsledkem je plochá zemědělská krajina středních Čech s pískovcovými roklemi. Třetí fází je zralá fáze, která nastává po ukončení tektonického výzdvihu. V této fázi dochází k různým typům zvětrávání, vzniku ochranných kůr a odlamování exfoliačních šupin, které kopírují okraje skalní stěn a mohou mít mocnost až 1 m. Poslední fází je fáze stárnutí, ve které dochází k destrukci skalních útvarů. Destrukce bývá způsobena nejčastěji svahovými pohyby, řícením skalních bloků a rozvalováním skalních měst. Na skalní město tedy můžeme pohlížet jako na mozaiku různě starých povrchů. Toto skalní město, stejně jako ostatní v kraji, se vyvíjelo 18–20 milionů let.

Hruboskalská vrchovina náleží k Vyskeřské vrchovině, která patří pod Turnovskou pahorkatinu. To vše je součástí Severočeské tabule. Hruboskalská vrchovina je tektonickou krou, která je ohraničena libuňským zlomem a zlomem v údolí řeky Jordánky a řeky Žehrovky. Základy skalního města vznikly v mladším pleistocénu, zatímco mikroformy voštin, skalních říms, dutin a oken byly vytvořeny během holocénu. Nejvýraznějšími masivy jsou Maják, skupina Kapelníka a Dračí skály. Můžeme zde vidět i řadu jeskyní, skalních bran a tunelů. Hruboskalské skalní město je tvořeno slabě litifikovanými křemennými pískovci. Mocnost pískovců je 120 m a některé skalní výchozy jsou vysoké až 60 m.

Téměř celé území skalního města je pokryto lesy (97 %). Typickými porosty jsou reliktní bory, které se však zachovaly pouze roztroušeně, nejvíce na vrcholcích skalních věží nebo na skalních masivech. Lze zde najít i borové doubravy, ale s nižším zastoupením dubu. Dalším typickým porostem skalního města jsou kyselé bučiny, které pokrývají vlhké rokle mezi skalami.

Charakteristickým druhem podrostu bylinného patra je zejména borůvka červená (Vaccinium myrtillus), vřes obecný (Calluna vulgaris), brusinka obecná (Rhodococcum vitis-idaea), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), hasivka orličí (Aquilegia vulgaris) a bika chlupatá (Luzola pilosa). Ve vlhkých roklích často najdeme kapraď rakouskou (Dryopteris carthusiana) a kapraď pravou (Dryopteris dilatata). Typický je také výskyt ostřic (Carex) a rákosu obecného (Phragmites australis), zejména kolem malých lesních rybníčků. V údolích u vývěrů pramenů je běžná přeslička největší (Equisetum telmateia).Jedním z chráněných druhů rostlin je hojně vyskytující se vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum). Nejvíce problematickým invazním druhem je borovice vejmutovka (Pinus srobus), která by mohla ohrozit ekosystémy reliktních borů. Byly zde vysazovány i jiné rychle rostoucí dřeviny jako dub červený (Quercus rubra), modřín opadavý (Larix decidua) a jedle obrovská (Abies grandis).

Vyskytují se zde dva druhy plazů, slepýš křehký (Anguis fragilis) a užovka obojková (Natrix natrix) a dva druhy obojživelníků, ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan hnědý (Rana temporaria). Skalní město vytváří příznivé podmínky pro hnízdění ptáků. Dosud zde bylo nalezeno 73 druhů ptáků a 62 druhů zde dokonce hnízdí.[2] Mezi nejhojnější patří poštolka obecná (Falco tinnunculus),puštík obecný (Strix aluco), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), sojka obecná (Garrulus glandarius),stehlík obecný (Carduelis carduelis), straka obecná (Pica pica), vrabec polní (Passer montanus), žluna zelená (Picus viridis), zvonek zelený (Carduelis chloris). Mezi chráněné ptáky patří vlaštovka obecná (Hirundo rustica), rorýs obecný (Apus apus),výr velký (Bubo bubo), krkavec velký (Corvus corax), kavka obecná (Corvus monedula), lejsek malý (Ficedula parva).

Bylo zde nalezeno 14 druhů savců – jezevec lesní (Meles meles), krtek obecný (Talpa europaea), kuna lesní (Martes martes), kuna skalní (Martes foina), liška obecná (Vulpes vulpes), muflon (Ovis musimon), myšice lesní (Apodemus flavicollis), norník rudý (Clethrionomys glareolus), prase divoké (Sus scrofa), rejsek obecný (Sorex araneus), srnec obecný (Capreolus capreolus), veverka obecná (Sciurus vulgaris), zajíc polní (Lepus europaeus) a vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), který je zde kriticky ohrožený. Jeho populace zahrnuje 150–300 jedinců. Mezi nejčastěji se vyskytující bezobratlé v této oblasti patří křižák temnostní (Meta menardi), svižník polní (Cicindela campestris), kutilka písečná (Ammophila sabulosa), mravkolev běžný (Myrmeleon formicarius), tesařík borový (Spondylis buprestoides), kozlíček dazule (Acanthocinus aedilis). Ojediněle se zde vyskytuje i motýl prástevník hluchavkový (Callimofpha dominula).

Důvodem ochrany je nejvýznamnější skalní město v Českém ráji s reliktními bory. Nachází se zde i několik chráněných rostlina a živočichů. Z rostlin je to například hojně se vyskytující vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum) a z živočichů kriticky ohrožený Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). Území přírodní rezervace je součástí Chráněné krajinné oblasti Český ráj, která patří pod Správu CHKO Český ráj. Ochrana území je zakotvena v Plánu péče o PR Hruboskalsko. Mezi největší problémy ochrany patří strhávání vegetačního pokryvu ze skal, sešlapávání terénu mimo cesty a obrušování skal horolezeckými lany.

Přírodní rezervace Hruboskalsko je velmi navštěvovanou oblastí. Kromě horolezectví je zde běžná i turistika a cykloturistika. Návštěvníky lákají nejen výhledy na impozantní skály, ale i jedinečná příroda. Pro turisty i cyklisty zde vede mnoho značených cest. Mezi turisticky nejzajímavější místa patří, Mariánská vyhlídka nedaleko zámku Hrubá skála, odkud je jeden z nejhezčích pohledů v Českém ráji na dračí skály a Trosky. Pod zámkem Hrubá skála je hluboká rokle s šedesát pět metrů dlouhou skalní chodbou s názvem Myší díra. Mezi zajímavé přírodní památky patří Arboretum Bukovina a skalní útvar Čertova ruka. Zde se nachází archeologické naleziště a zbytky středověkého hradu. K významným kulturním památkám Hruboskalska patří hrad Valdštein, zámek Hrubá skála, památka lidové architektury Kopitcův statek a lázně Sedmihorky. Pro vícedenní návštěvu oblasti je možně využít různé možnosti ubytování, v místních penzionech nebo v příjemném kempu Sedmihorky.

Hruboskalské skalní město patří k nejpůvodnějším horolezeckým oblastem. Byl zde uskutečněn první samostatný český prvovýstup v roce 1928 na věž Anebo, který provedl Karel Čabelka se spolulezci Bausysem a Náhlovským. Lezení na pískovci bylo tehdy považováno za dobrou přípravu do velehor. Za války se v Hruboskalsku ukrýval Joska Smítko, který výrazně posunul české pískovcové horolezectví a stal se vzorem pro mnoho dalších lezců. Po válce se Hruboskalsko stalo centrem českého pískovcového horolezectví. Zájem o lezení v Čechách výrazně klesl po roce 1989, kdy se otevřely možnosti vycestování do zahraničí, dnes však opět stoupá. Součástí Hruboskalského skalního města je symbolický hřbitov, který byl vybudován původně s myšlenkou vytvořit památku na horolezce, kteří zahynuli v koncentračních táborech za druhé světové války. Nakonec se stal památníkem dalších horolezců, kteří zahynuli v horách.

Trosky (514 m n. m., na mapách bývá uváděna výška 488) jsou neovulkanický vrch se zříceninou hradu nazývaného rovněž Trosky v CHKO Český ráj, přibližně mezi Turnovem a Jičínem, v katastrálním území obce Troskovice v okrese Semily Libereckého kraje. Trosky jsou symbolem Českého ráje a jedním z nejnavštěvovanějších hradů v Česku. V horních partiích vrchu leží chráněné území přírodní památky Trosky. Vrch je nejvyšším bodem Vyskeřské vrchoviny.

Trosky představují erozní relikt struskového kužele. Selektivní eroze odnesla převážnou část pyroklastik a obnažila dvojitou přívodní dráhu bývalých monogenetických vulkánů tvořenou kompaktním bazanitem (druh čediče). V prostoru mezi oběma věžemi se ještě vyskytuje bazanitové subhorizontálně uložené deskovité těleso se subvertikálně orientovanou sloupcovou odlučností. Tato partie patrně reprezentuje relikt lávového proudu vylitého z Baby. Kompaktní přívodní dráhy jsou místy lemovány relikty pyroklastických uloženin. Zvrstvení není vyvinuté, ale z textury uloženin je zřejmé, že strusky byly ukládány na povrchu v podobě struskového kužele. Stupeň fragmentace i četnost vesikulárních fragmentů odpovídají strombolskému typu erupce. Bazanit z Trosek byl datován na 16,5 milionů let. Aktivita započala vytvořením struskového kužele Baba, který byl doprovázen výlevem lávy. Následně došlo k posunutí centra aktivity mírně k východu, přičemž vznikl sesterský kužel Panna. Přívodní dráha Panny proráží relikt lávového proudu spojeného s kuželem Baby a strusky Panny tuto lávu překrývají. Aktivita se pak patrně posunula ještě více k východu, kde stála podle pamětníků do čtyřicátých let 20. století výrazná bazanitová skála, jež byla vytěžena. Dvě skalní věže vzniklé na vypreparovaných výplních soupouchu byly modelované vedle antropogenní činnosti periglaciálním mrazovým zvětráváním: mrazové sruby, trhliny v sloupovitě odlučné hornině. Na úpatních slínovcových svazích vznikl soliflukční suťový plášť. V okolí je rozsáhlý pískovcový podstavec se skalními tvary na příkrých svazích (skalní město – přírodní rezervace Apolena na jiho-jihovýchodě). Vrch je převážně zalesněný borovicí, místy jsou smrkové a bukové porosty.

Prachovské skály jsou skalní uskupení pískovcových útvarů různých tvarů, rozkládající se zhruba 5 až 7 km severozápadně od města Jičín, přírodní rezervace, součást CHKO Český ráj a oblíbený cíl turistů. Vznikly v období druhohor jako usazeniny na okraji moře.

Jsou zde archeologické nálezy dokazující, že lidé zde žili již v pravěku od doby kamenné. Celá oblast skal byla přírodní pevností slovanských kmenů, jen na několika místech doplněná valy. Uvnitř pak vznikala první sídliště.

Pravděpodobně koncem 13. století vznikl na jednom z čedičových vrcholů hrad Veliš s přilehlým Velišským panstvím. O několik desítek let později se panství dostává do majetku Vartemberků a vznikají zde různé osady, koncem 15. století jsou zde jako majitelé uváděni Trčkové z Lípy. Na začátku 17. století majetek převzali Smiřičtí ze Smiřic, ovšem v roce 1625 panství převzali Valdštejnové a připojili jej k svému Frýdlantskému vévodství. Poté co bylo ve válkách panství rozvráceno, zanikly i osady ve skalách.

Nová etapa začíná v roce 1637, když panství získal plukovník Jindřich Šlik z hraběcího rodu Šliků s majetky v západních Čechách, který byl do panského stavu povýšen císařem Zikmundem. Rod Šliků vlastnil zdejší panství až do znárodnění v roce 1948.

Roku 1866 se v blízkosti skal odehrála jedna z bitev Prusko-rakouské války, kterou Prusové ač méně početní, vyhráli.

Od sklonku 19. století se skály staly cílem horolezců i turistů. V roce 1933 se staly státní přírodní rezervací.

V restitučním soudním řízení získala rodina Šliků v roce 1993 oblast zpět a začala zde provozovat služby související s cestovním ruchem. Návštěvnost veřejnosti je odhadována na 300 000 lidí ročně.

K prvnímu zdokumentování celého komplexu skal došlo již v roce 1874. Profesor jičínského gymnázia Antonín Zefyrin Maloch pomocí kompasu a metodou krokování vytvořil podrobný plánek. Výsledkem jeho práce měla být detailní mapa, která však nikdy nebyla dokončena. První trasy a významné skalní útvary vyznačili v roce 1879 Malochovy studenti, kteří také podle jeho plánku mapu Prachovských skal vydali.
Skály byly zpopularizovány stejnojmennou písničkou Ivana Mládka.
Nyní jsou zde pro turisty vytvořeny tři prohlídkové okruhy. Turistická sezóna zde trvá od 1. dubna do konce října. Přístup do skal je zpoplatněn. Horolezci mají možnost zakoupit permanentku za zvýhodněnou cenu a mohou se pohybovat i mimo vyznačené cesty, musejí být ovšem členy ČHS anebo UIAA. Ve skalách se nachází řada upravených, různě pojmenovaných vyhlídek. Uprostřed skalní oblasti se nalézá přírodní koupaliště Pelíšek.
Hrad Pařez – skalní hrad.

Sdílení