Archivbox archivace Leave a comment

EMBA je česká firma s dlouholetou tradicí a odpovědným přístupem ke společnosti i k životnímu prostředí. Její ekologické produkty vznikají zpracováním sběrového papíru a jsou zcela recyklovatelné. Prostřednictvím svých výrobků EMBA zároveň přispívá k ochraně a zachování kulturně-historického dědictví v mnoha zemích. Jako významný regionální zaměstnavatel vnímá svojí zodpovědnost za rozvoj udržitelných a bezpečných pracovních podmínek pro své pracovníky, jakož i závazek za příspěvek k sociální stabilitě celého regionu.

Firma sklízí mnoho tuzemských i zahraničních ocenění za přínos a kvalitu výrobků k archivaci a optimalizuje kvalitu i výkon produkce hladkých lepenek. Společnost EMBA zakoupila linku na výrobu kancelářských pákových pořadačů. Firma byla certifikována podle mezinárodní normy ISO 9001 společností Lloyďs Register.

Firma EMBA spol. s r.o. Paseky nad Jizerou leží na území dvou chráněných oblastí - Krkonošského národního parku a chráněné oblasti Jizerské hory v údolí řeky Jizery. Tato oblast je nejen významným turistickým, ale i sportovním střediskem zimních sportů.

Začátek historie podniku se váže k roku 1882, kdy byla založena lepenkárna. Prvním výrobkem byla bílá ruční lepenka. Pro další období je charakteristické rozšiřování výrobního programu i výrobních prostorů. Významnými mezníky se stalo zavedení výroby hnědé lepenky a hrubé těžké kartonáže. V roce 1971 byl instalován první automatický samosnímací lepenkový stroj, v roce 1989 byl jako náhrada za čtyři ruční lepenkové stroje spuštěn druhý lepenkový stroj.

Zásadním strategickým krokem společnosti byl vývoj a realizace výroby archivního systému, který komplexně zajišťuje archivaci veškerých dokumentů. V současné době firma rozšiřuje svoji nabídku o kancelářské a školní potřeby, jejichž výjimečnost je dána především použitým materiálem LUXOR.

Hladká lepenka je silný papír o plošné váze (gramáž) nad 250 g/m2 vznikající slisováním několika vrstev za mokra. Je určený zejména pro výrobu krabic a dalších obalů, ale i knižních desek, pořadačů, diářů, paspart apod. V běžné mluvě i v obchodním styku je často hladká lepenka nazývána (obalový) karton. Od kartonu se však liší větší gramáží.

Jednotlivé druhy hladkých lepenek jsou označovány kódy sestávajícími ze dvou písmen, ke kterým může být přiřazena ještě číslice.

  • První písmeno označuje druh povrchové úpravy (U – nenatíraná lepenka, A – lepenka s povrchem upraveným poléváním, G – lepenka s natíraným povrchem)
  • Druhé písmeno označuje druh suroviny převládající ve hmotě hladké lepenky (Z – bělená, chemicky zpracovaná buničina, C – mechanicky zpracovaná buničina, T – triplex, tj. má navíc nátěr rubové strany, D – duplex, tj. bez nátěru rubové strany)
  • Číslice, pokud nejde o lepenku typu duplex, označuje barvu rubové strany (1 – bílá, 2 – krémová, 4 – hnědá), pokud je o typ duplex, označuje číslice objemovou hmotnost (1 – větší rovna 1,45 g/cm3 , 2 – 1,3-1,45 g/cm3, 3 – méně než 1,3 g/cm3)

Hladká lepenka se vyrábí ze směsi celulózy a sběrového papíru. Celulóza i sběrový papír se rozmělní na kašovitou hmotu, ze sběrového papíru se odstraní barviva a smíchá se s celulózou, na sítovém pásu dojde k zarovnání vláken a následně se hmota lisuje, aby byla odstraněna voda. Tím vznikne papírová vrstva. V kartonovacím stroji se vrstvy slisují (lepenka se skládá většinou z minimálně tří vrstev), následně se suší a válcuje.

Kartonáž je typ materiálu, z něhož se od prvního přechodného období vyráběly egyptské pohřební masky nebo se jimi pokrývaly mumie. Byla vyráběna z vrstev plátna nebo papyru pokrytých sádrou. Některé z fajjúmských mumiových portrétů jsou také malovány na panelech z kartonáže.

Papír je tenký, hladký materiál vyráběný zhutněním vlákna. Použitá vlákna jsou obvykle přírodní a založená na celulóze. Nejobvyklejší materiál je buničina vyrobená ze dřeva (většinou smrku), či ze sekundárních vláken (sběrový papír), ale mohou být použity i jiné rostlinné vláknité materiály jako bavlna, a konopí. Teplota vzníceni nad 185 °C.

Hromadě několika stovek archů papíru se říká rys papíru (480 archů). Papírové archy se mohou chovat jako velmi ostré žiletky a způsobit papírové říznutí.

Moderní výroba

Moderní výrobní proces papíru na papírenském stroji, jenž byl vynalezen panem Fourdrinierem, má tyto fáze:

Výroba vláknoviny - buničiny

Ze vstupního materiálu (dřevěné štěpky) je nejprve vyrobena buničina případně dřevovina.

Příprava

Získaná vláknovina se pak upravuje podle typu vyráběného papíru a to mechanicky a chemicky.

Mechanické úpravy - mletí. Vláknina se ve vodní suspenzi mele kontinuálně v diskových mlýnech. Pro měkké savé papíry se vláknina mele velmi málo, avšak pro tukotěsné papíry (pergamenová náhrada) je stupeň mletí velmi vysoký.

Chemické úpravy - do vlákniny se přidává kationický škrob (pro zvýšení pevností papíru), barvy, klížidlo (proti rozpíjení tiskových barev nebo inkoustu), plniva - kaolin nebo uhličitan vápenatý(aby nebyl papír průsvitný), retenční prostředky (pro zvýšení výtěžnosti), a další chemické prostředky.

Papírenský stroj

Mokrá část.

Vláknitá suspenze natéká na podélné nekonečné síto, na němž dochází k odvodnění vlákniny tak, že vlákna se usazují na povrchu síta a voda protéká do sběrné vany. Dále se může voda ze spodní strany síta odsát sacími skříněmi.

Lisová část.

Papírový list se snímá ze síta pomocí plstěnce do lisové části (několik válcových lisů za sebou), kde se lisováním odstraní další voda z papírového listu.

Sušící část.

Protože již není možné mechanicky odstranit zbývající vodu v papírovém listu, musí se papírový list sušit na válcích, které jsou vytápěny párou. Ve středu sušící části může být umístěno natírací zařízení pro povrchové úpravy papíru (povrchové klížení nebo natíraní). Na konci papírenského stroje může být kalandr. Je to zvláštní lis, kde se papír povrchově uhlazuje. Pak následuje navíječ, na něj se papírový list navíjí do rolí nebo stůl, na kterém se papír řeže na formáty.

Formování do archů

Směs celulózy se dále ředí vodou, výsledkem je velmi jemný neusazený kal (suspenze). Tato zředěná suspenze se cedí přes jemné, pohybující se síto, v nekonečný pás papíroviny. Vodotisk může být vložen do papíru v této fázi procesu. Tento pohybující se pás je stlačen a sušen do spojitého pásu papíru.

V případě formového procesu, množství celulózy je nabráno do formy s drátově-sítovým základem (nebo jiným cedicím zařízením), tedy vlákna jsou položená na sítu, a nadbytečná voda může být odceděna mimo. Nyní lze použít tlak na odstranění přebytečné vody. Papír pak může být odebrán z formy, vlhký nebo suchý, a lze pokračovat v dalším zpracování.

Většina hromadně vyráběného papíru se vyrábí použitím spojitého (Fourdrinierova) procesu pro vytvoření listu. Po vysušení tento spojitý list může být nařezán podélně a příčně na požadované rozměry. Standardní rozměry archů jsou předepsané regulačními orgány Mezinárodní organizace pro standardizaci (International Organization for Standardization - ISO).

Další přísady

symbol pro (anglicky) acid free paper

Neupravený papír, který obsahuje jen stlačenou a usušenou celulózu, je velmi savý (např. savý papír), a neposkytuje dobrý povrch pro psaní nebo tisk. Proto je v papíru použito velké množství přísad na dodání požadovaných vlastností. Ty jsou použity v povrchové vrstvě zvané apretura.

Přísady apretury jsou často polymery navrženy tak, aby poskytovaly lepší povrch pro tisk. Škroby, jako je polyvinylacetát (polyvinyl acetate - PVA), jsou velmi často používané, ale kolik je typů papíru, tolik typů apretur je použito. Povrchové vrstvy též mohou být hlazeny, aby se na papír lépe psalo. Struktura neupraveného papíru je drsná, a proto se pro dosažení větší hladkosti používají povrchové vrstvy sestávající z latexu nebo jiných pojiv a plnidel, jako jsou kaolin nebo uhličitan vápenatý. Lesklé, hedvábné nebo kamínkové papíry, jako časopisecký papír (pro vnitřní stránky), se vyrábějí tímto způsobem. Lesklého efektu (např. na obálkách módních časopisů) se dosáhne na konci tiskového procesu, lakováním nebo laminováním, a není tedy vlastností papíru.

Jiné přísady se používají pro rozšíření různých vlastností papíru, nejčastějšími z nich jsou optické zjasňovače (OZP), které dodávají papíru modrý odstín. Dalšími přísadami mohou být plnidla, klížidla, retenční prostředky,odpěňovače a další, které dodávají papíru vzhled a požadované vlastnosti. „Granitový papír“ je název papírové suroviny obsahující velmi jemná obarvená vlákna buď z látky nebo z papíru.

Sušení

Papír se suší i několikrát během výroby (suchý papír je mnohem pevnější než vlhký, proto je lepší papír usušit a předejít tak jeho protržení a zastavení produkční linky).

ISO 9001:2000 Společnost EMBA s.r.o. obdržela v roce 1998 certifikát systému řízení jakosti ISO. V roce 2009 byla recertifikována na systém ISO 9001:2018, který dává jasnou informaci o úrovni zabezpečení řízení a kvality ve společnosti. Kvalita a úroveň výrobků byla současně ohodnocena řadou ocenění tuzemských i zahraničních, jako například Obal roku a Worldstar. V roce 2003 jsme získali právo k užívání ochranné známky Ekologicky šetrný výrobek na hladkou lepenku ze sběrového papíru (nad 225 g/m2) a výrobky z ní pro archivní systémy, krabice a pořadače.

Důraz na kvalitu našich výrobků a s tím spojený servis pro Vás i neustálá snaha být o jeden krok před konkurencí nám umožňují úspěšně působit nejen v tuzemsku, ale i na světových trzích. Spokojené zákazníky jsme tak našli již v 15 zemích celého světa. Odborné znalosti a vysoká kvalifikace našich pracovníků jsou pro naše zákazníky zárukou spolehlivosti a kvality jak při výrobě lepenky, tak při výrobě finálních výrobků. Ve spojení s certifikací podle normy ISO 9001:2008 zajišťujeme komplexní celek poskytující pro Vás dokonalý zákaznický servis. Chceme za Vás převzít kompletní přípravu a následně výrobu obalů.

S důvěrou můžete Vaše úkoly předat nám, my se postaráme o to nejlepší řešení pro Vaši spokojenost.

HODNOTY, KTERÉ CTÍME:

  • Ekologická výroba a výrobky jsou odrazem našeho celkově odpovědného vztahu k životnímu prostředí
  • Etika je jedním z nejvyšších pravidel pro vztahy uvnitř i vně firmy
  • Vstřícný a odborný servis zákazníkům je naší samozřejmou povinností
  • Náš příspěvek ke kvalitě života celé společnosti není omezen areálem firmy
  • Nejvyšší opodstatněná zaměstnanost je náš přínos k úspěšnému rozvoji regionu
  • EMBA se významně angažuje na poli charitativním a sociálním. Podílí se na podpoře společensky prospěšných projektů s místní působností až po aktivity přesahující hranice České republiky.
  • EMBA zvítězila v krajském kole soutěže Stejná šance, prestižní celorepublikové soutěži zaměstnavatelů, kteří umožňují lidem se zdravotním znevýhodněním rovnocenné uplatnění na pracovním trhu a tím aktivně přispívají k jejich začleňování do společnosti.

Paseky nad Jizerou jsou horská obec v okrese Semily, v Libereckém kraji, v západních Krkonoších na pomezí Jizerských hor, na pravé straně Jizerského dolu. Žije zde 252 obyvatel; množství chalup a dalších objektů slouží dnes rekreačnímu pobytu. Severní část území obce patří do Krkonošského národního parku, jižní část včetně hlavních sídelních celků do CHKO Jizerské hory.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1713.

Obec byla patrně založena v 16. století, nejstarší záznam pochází však až z roku 1654. Nejstarší částí byl Makov, kde byly již v té době sklářské hutě, a Havírna, kde se těžilo stříbro. Postupem času ustupovaly lesy v okolí lidské činnosti a na nových pasekách se objevovaly další chalupy, jejichž obyvatelé byli namnoze tkalci. Kameny z původně lesnatých ploch jsou soustředěny do dnes již zarostlých hromad.

V roce 1789 byl postaven kostel a roku 1791 byla v Pasekách zahájena pravidelná školní výuka. V místní škole učili národní buditelé, kantor Josef Šimůnek a jeho pomocník Věnceslav Metelka, kteří se stali iniciátory bohatého hudebního, divadelního, literárního a vůbec kulturního života obce. Věnceslav Metelka se jako samouk vyučil houslařem a založil rodovou houslařskou tradici, z níž vzešla takzvaná krkonošská houslařská škola, dosud ve světě živá v rodech Pilařů, Špidlenů a Vedralů. Po druhé světové válce na čas oživil hudební tradici pasecký učitel houslí František Vedral, ale koncem padesátých let kapela i ochotnické divadlo zanikly. V sedmdesátých letech 20. století působil v obci a chrámu sv. Václava páter MUDr. Ladislav Kubíček. V roce 1980 vzniklo při kostele pěvecké sdružení Svatováclavský sbor, které má nyní přes 30 členů a od roku 1990 pořádá každoročně Pasecké hudební slavnosti; v orchestru sboru účinkují převážně profesionální hudebníci.

Obec je dějištěm realistického románu Karla Václava Raise Zapadlí vlastenci. Jeho děj je zasazen do 40. let 19. století a Paseky jsou v něm přejmenovány na Pozdětín, Rais při tvorbě čerpal z Metelkových pamětí, ceněného díla lidového písmáctví.

V největším rozkvětu byly Paseky v roce 1869, kdy zde bylo evidováno 212 domů s popisnými čísly a 1710 obyvatel. Poté osídlení pomalu opět ustupovalo. Přestože osídlení Pasek bylo vždy téměř výhradně české, po Mnichovské dohodě byly jako součást Sudet připojeny k Německu. I když se obyvatelů Pasek přímo nedotkl ani poválečný odsun Němců, došlo k masovému úbytku stálých obyvatel a většinu chalup skoupili rekreanti. Louky v péči státního statku byly zčásti poškozovány těžkou mechanizací, zčásti zanedbány. V roce 1979 byla v Pasekách zrušena i škola.

Centrum obce: vlevo restaurace a penzion Na Buďárce, sídlo pošty a obecního úřadu. Vpravo Památník zapadlých vlastenců v bývalé faře, za ním kostel svatého Václava.
Tělocvičná jednota Sokol byla v Pasekách založena roku 1896. V letech 1936–1938 byla s pomocí družebního malostranského Sokola vybudována sokolovna, která se po druhé světové válce stala i místním kulturním střediskem. V lesíku u sokolovny bylo vybudováno i přírodní divadlo. Vyvrcholením činnosti byl první a zároveň poslední ročník týdenního hudebního a divadelního Paseckého festivalu v roce 1952, poté komunistický režim činnost Sokola zastavil a došlo k všeobecnému úpadku života obce. Sokolovna shořela roku 1967, kdy ji měla v pronájmu Československá armáda. V současné době (2008) má místní TJ Sokol přes 100 členů a zabývá se sportovními, hudebními i turistickými aktivitami, pořádá dětské letní tábory, podílí se na úklidu obce atd.

Od roku 1888 v Pasekách působí také sbor dobrovolných hasičů. V minulosti místní hasiči pořádali bály a hráli i ochotnické divadlo v hospodě U Soukupů, později v hostinci U Houslařů. V roce 1931 utvořili hasiči z Havírny samostatný sbor.

Dále od roku 2010 působí v obcí občanské sdružení Paseky outdoor o.s., které organizuje místní sportovní a kulturní akce.

Od roku 1976 do roku 1990 nebyly Paseky samostatnou obcí, ale součástí Rokytnice nad Jizerou. V roce 1991 se Paseky přihlásily do Programu obnovy venkova a v rámci tohoto programu byl vypracován a schválen Územní plán sídelního útvaru Paseky nad Jizerou.

V obci se nachází podniky Dřevovýroba FUKNER s. r. o., výrobce kartonových a lepenkových obalů EMBA s. r. o. a ovčí farma Zvonice.

Místní historii se věnuje Muzeum zapadlých vlastenců v budově bývalé fary, vedle kostela svatého Václava a naproti restauraci Na Buďárce. Muzeum se věnuje činnosti houslaře a písmáka Věnceslava Metelky i spisovatele Karla Václava Raise, životu zdejších horalů v 19. století, houslařství a tkalcovství. Památník byl zřízen roku 1958 v přízemních místnostech fary, roku 1975 byl rekonstruován podle scénáře PhDr. Jaromíra Jecha, znalce a vydavatele Metelkova díla. Roku 1978 byla expozice rozšířena do horního patra. Muzeum v současné době spadá pod Správu Krkonošského národního parku.

Obec je tvořena několika osadami a množstvím horských chalup rozesetých po stráních. Celou obec zahrnuje jedno katastrální území. Základní sídelní jednotky jsou v obci statisticky evidovány tři: Paseky nad Jizerou, Havírna a Makov. Havírna je pás osídlení v údolí Havírenského potoka, jižně od vrchu Hromovka a severně od vrchu Mechovice (803 m n. m.), a sestává ze sídelních lokalit Za Vrškem, Na Piavě, Lomička, Suchá atd. Makov je osídlení v jižní části obce, v údolí Makovského potoka. Severozápadní část obce, s několika lyžařskými vleky a sjezdovkami, se nazývá Hořensko, a seskupení chalup na východním úbočí kopce Javorníka (822 m n. m.) se jmenuje Tomšov. Při silnici nedaleko Tomšova stojí dávná hospůdka Na Perlíčku neboli Na Prdku. K obci patří i lesnatá oblast (s převážně smrkovými lesy) severně od Havírny, s kopci Hromovka (916 m n. m.), Bílá skála (nedaleký vrchol 957 m n. m., web obce udává 964 m n. m.) a Kapradník (910 m n. m.) a osadou Zabyly v údolí Jizery. Nejnižším bodem území obce je hladina Jizery, 476 m n. m.

Obec sousedí na západě s obcemi Zlatá Olešnice a Kořenov (k. ú. Rejdice, Příchovice a Polubný), na severozápadě Jizerou s územím města Harrachov, na východě Jizerou s územím města Rokytnice nad Jizerou (k. ú. Dolní Rokytnice), na jihu s územím města Vysoké nad Jizerou (k. ú. Sklenařice) a města Jablonec nad Jizerou.

Sdílení
Please wait...

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *